Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Nosníky s tvarovanou stojinou umožňují další optimalizaci ocelových konstrukcí. Často se používají ke snížení vlastní tíhy hlavních nosných prvků a k zamezení porušení stojiny boulením díky jejímu zvlnění.
Tento příklad vychází z nosníku WTA - 1250 - 300x20 z katalogu firmy Zeman.
Pro vytvoření modelu tohoto nosníku je nejlepší začít s modelováním sinusového průběhu tvarování, které použijeme pro stojinu. Postupujte podle následujících kroků znázorněných na připojených obrázcích.
Po těchto krocích doporučujeme vytvořit parametrický průřez s rozměry tvarovaného nosníku. Pruty s tímto průřezem můžete později transformovat na plochy.
U této sady ploch se doporučuje zkopírovat sinusový spline do polohy horního a dolního okraje plochy představující stojinu.Následně je nutné změnit typ geometrie plochy stojiny na zobecnělý čtyřúhelník a znovu definovat hraniční linie tohoto prvku.
Po přípravě geometrie je třeba se zaměřit na dokončení modelu pro výpočet. Vyberte počáteční a koncovou linii prutu a vytvořte prut typu Tuhý. Poté je možné definovat uzlové podpory na nosníku a zatížení v modelu. Pro kontrolu výsledných vnitřních sil na prutu se doporučuje zadat výsledkový prut v hlavní ose. Po dokončení všech těchto kroků můžete zahájit analýzu nosníku.
Nezapomeňte zadat správné nastavení sítě s odpovídající délkou konečných prvků a použít zahuštění sítě prvků na sinusových liniích.
Pokud chcete v programu RSTAB 9 vytvořit oblouk, můžete k tomu použít např. parametrizovaný kruhový oblouk z katalogu bloků. Stačí otevřít katalog bloků, jak je znázorněno na obrázku 1, a vybrat příslušný blok.
V následujícím dialogu se zobrazí náhled vkládaného bloku. Ze znázorněných uzlů bloku lze vybrat bod vložení a přiřadit ho uzlu v modelu nebo ručně zadat jeho souřadnice, viz obrázek 2.
Parametry a vlastnosti prutu lze upravovat v záložce Konstrukce. To je znázorněno na obrázku 3.
Obrázek 4 pak ukazuje vytvořený půlkruhový oblouk.
V programu RFEM 6 již takové generátory modelů neposkytujeme. Nyní můžete pomocí "Dlubal centra → Bloky" použít některé předdefinované konstrukce.
Tyto konstrukce jsou definovány parametricky a lze je snadno upravovat podle potřeby.
U konstrukcí, které se vyskytují relativně často, je možné v hlavní nabídce "Nástroje" → "Generovat model - pruty (plochy)" otevřít různé generátory. Pokud požadovanou šablonu na tom to místě nenajdete, podívejte se do Katalogu bloků. Je přístupný z hlavní nabídky "Soubor" → "Správce bloků" a má podobnou strukturu jako správce projektů. Pod příslušnými položkami katalogu se nachází řada parametrizovaných konstrukcí, například pro sila nebo stožáry. Stejně tak lze parametrizovat výhradně modelované konstrukce a ty následně uložit jako blok.
Můžete vytvořit nový model a importovat tam soubor ifc (nebo dxf). Poté importujte druhý importovaný soubor jako hladinu na pozadí do stávajícího modelu (viz obrázek).
Alternativně je možné vytvořit dva samostatné modely a sloučit je pomocí katalogu bloků (viz FAQ pod odkazy níže).
Pokud je relevantní pouze geometrie, můžete vybrat požadované prvky, zkopírovat je pomocí Ctrl+C a poté je vložit do jiného souboru pomocí Ctrl+V.
Pro zohlednění i zatížení se nabízí katalog bloků: Uložte jednotlivé modely vždy jako blok. Bloky a zatížení můžete následně importovat do stávajícího modelu pomocí katalogu bloků.
Vyberte celý model (nebo pouze jednotlivé konstrukční prvky) a uložte ho jako blok (viz Obrázek 01). Pokud poté blok vložíte do jiného modelu, připojí se zatěžovací stavy bloku k zatěžovacím stavům modelu. Automatická integrace zatěžovacích stavů do stávajících zatěžovacích stavů zatím není možná. Úpravu je tedy nutné provést ručně. Nejjednodušší je použít funkci "Přidat zatěžovací stavy" (viz Obrázek 02).